Linda Zahajská

neděle 10. května 2020

OSADA BABA

https://drive.google.com/open?id=1j88U41YykZNw9VzBXQ_RrRAE1-QuWYMz

sobota 2. května 2020

Na návštěvě u Babcakové

Už dobou už jsem se chtěla procházet v zahradě u Babcakové, jenže… už půl hodiny čekám v dešti za kamiónem až se rozjede. Troubím, hulakam nic nepomáhá, konečně se hnul trouba. Prijizdim k jejímu domu. Zaparkuji na prijezdove cestě, vypnu motor a s úlevou vystoupim z auta. Jako by už toho nebylo dost, šlápnu přímo do louže. Simona se mi už směje ve dveřích, vítá mě s úsměvem. Když vejdu první mě trefí do očí cosi rozmazané po stěně připomínající lecos ve tvaru dětských rukou. Nechám to být a jdeme dál do koupelny a tělocvičny. Jak jen jsem byla ráda, že už jsme v ložnici, ty spocené ručníky jsem nemohla rozdychat. Po mlynarskych schodech pokračujeme nahoru do nádherné meditacní místnosti, padl na mě příjemný pocit klidu oproti předešlému chaosu. Nikam dal už bych nechodila. Avšak Simona je jiného názoru. Přes koupelnu jsem tentokrát jen rychle proběhla a už se nacházím zpátky ve společenské místnosti a míříme nahoru po schodech. Schody jsou nádherné, ale každý z nich vrže hůř než ten před ním. Když jsme se prokvíkali nahoru stojime před čtyřmi dveřmi. Nahlednu do prvního. ,,Kde máte žárovky?“ ,,Děti se mi pořád učí a klasy které přečuhují se sekaji jako první.“

Esej - pozitiv

Na návštěvě u Babčákové

Procházím velkou zahradou připomínající trochu sad, v které roste snad od každého něco. Stromy, keře, květiny, nenápadné cestičky. Uprostřed se tyčí cosi velkého z velkých kmenů stromů a okny. Je to dům. Jak kdyby tam ty kmeny byly dávno předtím a stavba se stavěla jenom tam, kde nerostly. Dovnitř mě táhne předsíň s klenutým stropem, kde si odložím kabát. Už v předsíni mě láká, co je uvnitř za průhlednými dveřmi. Otevřu, vstoupím do obrovské místnosti tvaru elipsy. Napravo vidím krásnou kuchyni kopírující tvar stěny, uprostřed velký nepravidelný kmen stromu. Je to stůl a okolo židle. Na levé straně mě zaujme mohutné schodiště taktéž kopírující tvar stěny. Hned pod ním se mohu posadit na gauči. Okolo jídelního stolu jdu dál ke třem dveřím. Jedny vedou do spíže, dveře naproti na toaletu. Ale mě zajímají prostřední. Vejdu a přede mnou se otevře nádherná koupelna. Ani ne koupelna, spíše lázně. Uprostřed velká, částečně zapuštěná vana mě láká k sobě. Hned vedle ní stojí prostorný sprchový kout. Všimnu si, že příčka s umyvadly přede mnou schovává posilovnu. Vidím další dveře a vedle nich mlynářské schody. Dveřmi se dostanu do útulné ložnice pouze s velkou postelí. Mlynářské schody mě dovedly do meditačních místnosti hned nad ložnicí. Chvíli tu zůstanu.

Vracím se k prvnímu schodišti. Stoupám nahoru a díky absenci stropu si můžu společenskou místnost vychutnat i ze shora. Ochoz mě dovede ke dveřím, kde se nachází 3 pokoje a koupelna. Ani v jedné místnosti domů jsem nenašla ani jeden ostrý roh.